Ale už vím, že se není čemu divit. Základní motivací našeho chování totiž je ekonomický prospěch a není tomu jinak ani v den voleb. Příslušníci střední třídy vědí, že ať zvolí tu nebo onu stranu, ve výsledku při pohledu do své peněženky nula od nuly pojde. Nač tedy ztrácet čas formalitami. Na druhé straně příjemci dávek všeho druhu nezapomenou přijít zvolit partu, která přinejmenším neohrozí, ale nejlépe také posilní jejich penězovody. Tuhle zpětnou vazbu má levice nastavenou bezchybně.
Aby došlo ke změně, musel by se vynořit charismatický politik s vizí, který by jasně a srozumitelně prosazoval zjednodušení státu a to bez ohledu na to, zda je před nebo po volbách. Někdo, kdo by dokázal vysvětlit, že stát si platíme sami a čím je efektivnější, tím jsme bohatší. Ačkoliv se to třeba okamžitě nepromítne do obsahu peněženky.
Potíž je v tom, že voliči levice jsou motivování k volebnímu aktu ekonomicky, kdežto potenciální voliči pravice ze střední třídy nikoliv. Pojídače koláčů přiláká kdejaký pobuda, třeba slibem pastelkovného. Čisté platiče aby vábil kouzlem osobnosti přinejmenším sám Mahatma.
Zvedám tedy prapor boje za zrovnoprávnění motivace celého spektra voličů a jejich hromadné přilákání k urnám zavedením spravedlivé zpětné vazby pro všechny, padni komu padni. Třeba snížení daně z příjmu o pouhé procento všem, kdo navštíví volební místnost, by dokázalo divy. Konečně bych se ani já necítil motivačně diskriminován a šel k volbám s radostí a jistotou, že výsledek uvidím i ve své peněžence. A volební účast by nám záviděla i Kuba.
Promiňte, opět jsem se zasnil …