Reklama
 
Blog | Robert Trávník

Státní bankrot jako šance

Státní dluh dosahuje 500 tisíc korun na průměrnou čtyřčlennou rodinu a roste tempem 80 tisíc korun ročně. Budete mít připravenu potřebnou částku, až přijde exekutor?

Nalijme si čistého vína a buďme realisté: vládě se před volbami nepodaří zkrotit rozhazovače, naopak, ti se úplně utrhnou z řetězu. Ne všichni voliči jsou totiž padlí na hlavu, takže preference strany ZJ (Zdroje Jsou) budou před volbami kolísat, nedejbože i poklesnou, což vyvolá další nakupování hlasů, jemuž opět podlehnou i naši „konzervativci“. Po volbách, budou-li vládnout přímo marťani, anebo budou „pouze“ škodit z opozice, ratingové agentury pochopí, že rozumné hospodaření nehrozí a sníží Česku známku důvěryhodnosti. Státní úvěry dramaticky podraží, což dále zhorší schopnost státu je splácet a v určitém momentě už nám nikdo nepůjčí. Vláda to zkusí u občanů, ale popravdě, koupíte si české dluhopisy? Za statisíce? Ledaže byste je opravdu měli a navíc věřili, že se vám investice vrátí. Ale tak hloupí přeci nejste, jinak byste ty peníze neměli.

V okamžiku, kdy nám nepůjčí cizinci, ani my sami, si stát naše zdroje vezme sám. Buď znehodnocením koruny tiskem nových peněz, kterými bude chtít dluh splatit, nebo měna zkolabuje díky nedůvěře devizového trhu, nejspíš půjde o kombinaci obojího. V každém případě dluh tvrdě a ve zkrácené lhůtě zaplatíme – tenhle exekutor bude neúprosný. Podívejte se do Argentiny, Lotyšska nebo na Island. A jak dlouho budeme na dně? Jak dlouho splácí průměrná rodina půl miliónový dluh? Deset let nebo víc?

Ale nepropadejme pesimizmu: existuje naděje, že bankrot přijde brzo a vše se v dobré obrátí. Představte si, že by to vydrželo dalších pět let a spláceli bychom nikoliv půl, nýbrž celý milión, nebo dva. Bankrot je šance k uskutečnění reforem: až když definitivně nebude z čeho rozdávat, bude možné prosadit rozumnější model hospodaření, akorát je potřeba mít ho pro daný okamžik připravený. Prosadit reformy bez bankrotu by bylo snad ještě krásnější, nicméně díky korupčnímu potenciálu marťanů disponujícím našimi penězi, respektive schopností se na naše jméno dál zadlužovat, je to zhola nemožné.

Reklama

Třeba bychom my, optimisté, mohli založit think-tank nazvaný dejme tomu „Den poté“ a připravit nový start: skutečné reformy, zjednodušení a zeštíhlení státu, bez populistických kudrlinek, pouze s ohledem na efektivitu systému vzhledem ke kritériím, která si stanovíme. Mezinárodní zkušenosti a studie o tom, co je efektivní ve vzdělávacím, zdravotním, důchodovém a dalších systémech existují. Není potřeba nic složitého vymýšlet a na spoustu věcí lze přijít i selským rozumem. Ku příkladu na to, že pouze jednoduché a průhledné může být efektivní a spravedlivé. Až nebudou k dispozici korupční peníze, třeba na to kývnou i voliči.

Přeji mnoho štěstí v Novém roce a připomínám, že štěstí přeje připraveným.